Okrasná zahrada, kterou dnes nazýváme Růžovou, se začala postupně vyvíjet za Vrtbů v první polovině 18. století jihovýchodním směrem od zámku. V dokumentu z roku 1752 je pak poprvé zaznamenána oranžerie na jižní straně zámku a dva skleníky v podzámčí. Prokazatelně je pak velká ozdobná barokní zahrada s rybníčkem, předchůdkyně Růžové zahrady, zanesena v katastrální mapě z roku 1840.
První náznaky okrasných zahrad a parků na konopišťském panství bychom dohledali v 16. století, kdy byly zakládány první štěpnice (ovocné sady). Okrasná zahrada, kterou dnes nazýváme Růžovou, se začala postupně vyvíjet za Vrtbů v první polovině 18. století jihovýchodním směrem od zámku. V dokumentu z roku 1752 je pak poprvé zaznamenána oranžerie na jižní straně zámku a dva skleníky v podzámčí. Prokazatelně je pak velká ozdobná barokní zahrada s rybníčkem, předchůdkyně Růžové zahrady, zanesena v katastrální mapě z roku 1840.
V roce 1887 došlo ke změně majitele panství, knížete Lobkowicze vystřídal mladý Habsburk František Ferdinand Rakouský – Este. Již roku 1888 je mimo jiné rozhodnuto o úpravě staré barokní zahrady. Nejzásadnější úpravy proběhly v letech 1906 – 1913 a řídil je vídeňský zahradník Karel Mössmer. Nová okrasná zahrada dostala jméno Růžová, podle růží, které se zde pěstovaly (v roce 1908 zde rostlo na 1500 růží na vysokém kmínku a 7000 růží klasického nízkého vzrůstu). Roku 1913 bylo dle návrhu Angličana Marchana vybudováno jezírko s lekníny. Svou krásou zahrada zaujala mnohé návštěvníky, mezi něž patřil i císař Vilém II., který na Konopiště zavítal nedlouho před sarajevským atentátem.
Do Růžové zahrady vstupujeme neobarokní branou, vítají nás dvě sochy - řečtí bohové Hefaistos a Atlas. Celý areál zahrady je vyplněn sochařskou výzdobou, kterou v první polovině prvního desetiletí 20. století přivezl František Ferdinand z Itálie. Jedná se o dědictví po rodech Este a Obizzi. Ihned vlevo za branou si tak povšimněte kamenné hlavice ze sloupu, údajně pochází z jakéhosi starokřesťanského sloupu. Centru Růžové zahrady dominuje barokně klasicistní sloup se sochou Kleopatry (někdy chybně uváděna jako socha Lukrécie), obklopený čtyřmi empírovými obelisky s hieroglyfy. Po okolí jsou pak rozmístěny neoklasicistní a neobarokní dekorativní vázy.